Když jsem jela na první schůzku s klienty, byla jsem velmi překvapena z prostoru, který na mě čekal. Samotný obývací pokoj nebyl ničím výjimečně komplikovaný, ale i přesto působil tmavým dojmem, a to navzdory tomu, že v něm bylo dost oken.

Když jsem se s klienty začala bavit o tom, co jim na prostoru vadí, řekli mi, že se v něm necítí dobře a že zde prakticky netráví čas, i když by chtěli. Původní výmalba byla v béžové barvě na všech stěnách a upřímně musím říct, že i na mě působil prostor negativně. Cítila jsem se v něm téměř bez vzduchu.

Cílem tedy bylo prostor osvěžit, prosvětlit a nechat ho znovu nadechnout. Velkou roli v tom hrálo i to, že v místnosti bylo příliš mnoho kusů nábytku. Jedinou jasnou prosbou klientů bylo zachovat zelenou sedačku a skleník v rohu. Dalším dominantním prvkem byla zelená kachlová kamna.

Aby prostor působil svěže a zároveň si zachoval charakter, nebála jsem se sáhnout po poměrně sytých odstínech. Stěny potřebovaly zesvětlit, a proto jsme nechali tři stěny bílé. Zároveň jsem chtěla prostoru dodat zajímavý prvek, a tak jsem použila tapetu s přírodním motivem, která je spuštěná až ze stropu.

V místě za televizí jsme chtěli co nejméně rušivých elementů, aby pokoj nepůsobil přeplácaně. Právě tapeta ale dodala prostoru šmrnc a pomohla vytvořit nový výraz místnosti.

Místo dvou sedaček jsme použili žlutá křesla, která v prostoru nezabírala tolik místa a pokoj se díky nim výrazně odlehčil. Najednou jste z pokoje cítili energii a místnost se celkově prosvětlila. Díky barvám dostal prostor úplně jinou atmosféru než předtím.

Tento projekt mi znovu ukázal, že některé pokoje si o barvy přímo říkají. Někdy na ně nemáme odvahu, nebo se jich bojíme, ale když jsou dobře vyvážené, mohou být pro interiér velkým přínosem a prostoru prospět víc, než si myslíme.

Pokud i vy váháte nad barvami a nejste si jistí, jak je do svého domova zapojit, ráda to s vámi promyslím.